Tupolev Tu-144

Tu-144
Prototyp Tu-144 za letu 1. února 1969
Určení	nadzvukový dopravní letoun
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	VASO
Konstruktérská skupina	OKB Tupolev
Šéfkonstruktér	Alexej Tupolev
První let	31. prosince 1968[1]
Zařazeno	26. prosince 1975[1]
Charakter	Vyřazen z provozu s cestujícími (1978) Vyřazen z komerční služby (1983) Vyřazen (1999)
Uživatel	Aeroflot NASA
Výroba	1967–1983
Vyrobeno kusů	16
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tupolev Tu-144 (rusky Туполев Ту-144, v kódu NATO „Charger“) je vyřazený proudový dopravní nadzvukový letoun (SST). Jedná se o první z jediných dvou SST, které vstoupily do služby; druhým je anglo-francouzský Concorde. Návrh byl dílem sovětské konstrukční kanceláře Tupolev vedené Alexejem Tupolevem a výroba probíhala ve voroněžské letecké továrně v Rusku.^[1] Celkem provedl 55 služebních letů s cestujícími na palubě v průměrné provozní nadmořské výšce 16 000 a rychlostí kolem 2 000 km/h (Mach 1,6).^[2]

Prototyp vzlétl 31. prosince 1968 poblíž Moskvy z letiště Žukovskij^{[1] [3][4]} dva měsíce před prvním letem Concordu. Tu-144 překonal rychlost zvuku 5. června 1969 a 26. května 1970 se stal prvním komerčním dopravním prostředkem, který překročil Mach 2. Na Západě se pro něj ujala přezdívka „Konkordski“ nebo „Concordski“, narážející na podobný letoun Concorde. Jeden z Tu-144 se v roce 1973 na pařížské letecké přehlídce zřítil a další vývoj se oddálil. Letoun byl zaveden do komerční služby 1. listopadu 1977 téměř dva roky po Concordu kvůli rozpočtovým omezením. V květnu 1978 se při zkušebním letu během dodávky zřítil další Tu-144 (vylepšená verze s označením Tu-144D) a osobní flotila byla trvale uzemněna po pouhých 55 pravidelných letech. Letoun zůstal v provozu jako nákladní letadlo až do roku 1983, kdy bylo provedeno celkem 102 komerčních letů. Tu-144 byl později používán v rámci sovětského vesmírného programu k výcviku pilotů raketoplánu Buran a NASA pro nadzvukový výzkum.